“Nedělej to. Vykašli se na to. Nech to být!” ozývalo se po celou dobu naší pracovní schůzky moje podvědomí. „Pšt!“ okřikla jsem ho v duchu. Bylo to na začátku mého podnikání a já zrovna domlouvala jednu z prvních spoluprací s grafikem, který měl mít na starost tvář mých stránek a vlastně celé firmy. „Divný pocit? Ale prosím vás… Tady se dělá byznys!“ zaplašila jsem mrazení na zátylku a pokračovala v domlouvání podmínek.
Skvěle. Domluva, podpis, razítko. Mechanické strojové bum zachrastilo místností. Vše klaplo. Byla jsem spokojená, ale neustále mi do toho vstupovalo něco neurčitého. Takový zvláštní pocit.
Znáte ho?
Je to podobné, jako mateřský instinkt, když celý den tušíte, že se stane něco špatného, a o pár hodin později už ošetřujete svému robátku zlomenou ruku nebo odřené koleno.
Moje byznysové děťátko čekalo ale něco mnohem horšího.
O měsíc později jsem si už ťukala na čelo. Seděla jsem v kanceláři a třásla se mi ruka. Podepisovala jsem svoje první odstoupení od spolupráce. Grafikovy představy a schopnosti se zcela míjely s mými potřebami, výstupy jeho práce vykreslovaly mou firmu úplně jinak, než jsem chtěla, a já nebyla dostatečně zkušená na to, abych si dokázala prosadit svou a zlomit jeho odmítavý postoj. Nedopadlo to a mě čekala tatáž práce nanovo, jen s nepříjemným neplánovaným zpožděním.
TIP:
Vnímejte dnes projevy svého těla mezi lidmi, se kterými pracujete nebo podnikáte. S kým se cítíte dobře? Ke komu pociťujete trochu nedůvěru? Napište si to a pokuste se najít důvod své nejistoty.
Držela jsem to do poslední chvíle jako stroj, který jde už jenom z povinnosti. Nakonec ale ze všeho sešlo. Šlus. Šmytec. Tečka.
Dalo se to čekat? Snad i trochu ano… Počkat! Ve skutečnosti jsem to přece očekávala od samého začátku! Slabý hlásek v pozadí mi našeptával, abych si ještě rozmyslela, co dělám, ale já ho neposlechla. Nejspíš jste to už sama někdy zažila. V práci, v osobních vztazích, či ve vztahu sama k sobě.
Tak proč jsem do toho vlastně šla? Proč jsem jela dál, když mi intuice chtěla sebrat kola a převzít volant? Jednoduše. Nechtěla jsem si to přiznat a nechala se přemluvit názory ostatních kolem sebe.
Albert Einstein prohlásil: „Intuitivní duch je dar nebes, racionální duch je věrný služebník. Vytvořili jsme společnost, která uctívá služebníky a na dárek zapomíná.“
To mě donutilo k zamyšlení. Znamená to snad, že nemáme poslouchat rozum?
Jde o něco, co se mnou řeší řada klientek. V podnikání jdou často za svou intuicí, tu ale jejich mužští kolegové (ani leckteré ženy) neuznávají. Nejde totiž o něco, co by mělo měřitelný základ.
Sama Vám dokážu poradit, jak nastartovat byznys, ukázat strategie, napsat postupy a vytvořit systém. Přesto je tu ale ještě něco navíc. Moment, kdy Vám řeknu, abyste také šla za svými instinkty.
Pojďme si udělat malé cvičení, které Vám rozproudí krev v žilách a hlavně pomůže zjistit, jak lépe zapojit intuici do svého života. Protože je to právě ona, kdo Vám pomůže, když skutečně nevíte, jak dál.
Já osobně už jsem se pak nenechala rozumem zastavit, když křičel: „Dost! Konec! Už ne,“ ale můj instinkt chtěl jít dál. Tak jsem prostě pokračovala a přišly první úspěchy.
To byl můj důkaz, že to skutečně funguje. Získejte ho také.
Věřím, že Vám článek ukázal, že se nemusíte bát jedné ze svých největších ženských předností. Daru intuice. Předejte to, co jste se zde naučila, i dalším ženám a sdílejte tento článek.
A platí to, co přeci už dávno víte. Pokud byste v podnikání cokoli potřebovala, stačí se na mě obrátit. Jsem tu pro Vás.
S láskou Alexandra