„Já už nemůžu! Nevím, co mám dělat,“ obrátila se na mě před časem zoufalá Karolína (32). Vlastnila prosperující cukrárnu přímo na náměstí jednoho okresního města a trávila v ní většinu svého života. Rozpadal se jí vztah s přítelem, který už toužil založit rodinu, ale ona na děti zkrátka neměla čas. Dnes si užívá péči o svého dvouletého synka a cukrárna jí skvěle šlape dál. Jak toho dosáhla?
Dodnes si pamatuji, jak Karolína vypadala, když ke mně poprvé přišla. Nebyla neupravená, přesto bylo znát, že návštěvu kadeřnice už dlouho odkládá a moc toho nenaspí. Pod vrstvou make-upu prosvítaly oteklé kruhy pod očima a z jejích slov i povadlého postoje byla cítit vyčerpanost. Dovolenou si nedopřála už čtyři roky, protože cítila obrovskou odpovědnost za své podnikání. Na mé otázky odpovídala jednoslovně a bez jakékoliv energie.
Cizí člověk mě nebude soudit
Proč vlastně přišla právě ke mně? Nevěděla si rady a poté, co si přečetla mou knihu Sama sobě šéfem, ujistila se, že dělá všechno správně, a přesto se necítí šťastně. Cítila potřebu rady od někoho, kdo ženám – podnikatelkám rozumí, a nechtěla se obracet na nikoho ve svém okolí. „Nechci, aby mě viděli zlomenou. Když jsem firmu zakládala, nevěřili mi, že to zvládnu. Nepotřebuju poslouchat, že měli pravdu. To vidím sama,“ lámala nad sebou hůl.
Nechala jsem si tedy vyprávět o její cukrárně a zjistila, že jí šlape na výbornou. Osobně připravovala všechny výrobky podle vlastních receptur a byla na ně právem pyšná. Pomocnici zaměstnávala pouze na přípravné práce, na nichž nebylo co zkazit. V obchodě pak měla šikovnou prodavačku, na kterou neustále dohlížela a měla tak pod kontrolou veškerý provoz. Obchod jí vydělával dost peněz, přesto neměla kdy si je užít.
Nemůžu si vzít volno
Cítila velkou zodpovědnost za svou provozovnu i obě zaměstnankyně, a tak si nedopřála žádného oddechu. Od brzkých ranních hodin, které trávila u trouby, až do zavírací doby v sedm hodin se měla co ohánět a večer co večer tak padla unavená do postele a přesto nemohla dlouho usnout a ráno se probouzela ještě za tmy zbitá, jako kdyby si lehnout ani nešla.
„Nevím, co by se tam stalo, kdybych tam nebyla,“ krčila odevzdaně rameny.
„A co takhle to zjistit?“ poradila jsem jí jednoduše. „Vezměte si pro začátek jen dva tři dny volna a zakažte si do cukrárny jít. Odjeďte někam daleko, aby vás to nelákalo.“
Poněkud neochotně, ale přece nakonec mou radu poslechla a odjela k rodičům, které neviděla už skoro rok. Vrátila se snad ještě více unavená, než když odjížděla, strachy o podnik totiž nespala vůbec.
Šlo to i bez ní
K vlastnímu překvapení našla cukrárnu po návratu zcela v pořádku. Pomocnice se přesně držela daných receptur a zákusky vypadaly jako dokonalé kopie výrobků majitelky. Však to také za ty roky měla dost času od své šéfové okoukat! Prodavačka se na zákazníky usmívala ještě víc, než jindy, a dokonce Karolínu překvapila přiznáním: „Poprvé jsem cítila, že mám tvou důvěru. Ta práce mě nesmírně baví, ale doteď jsem měla pocit, že mi nevěříš, že ji dělám správně.“
Karolína si tak poprvé v praxi ověřila, že má spolehlivé zaměstnance, na které nemusí neustále dohlížet. Přemíra kontroly totiž může dobrého zaměstnance dokonce odradit.
Posedlost vlastní kontrolou a přesvědčení, že nikdo práci neudělá stejně dobře jako Vy, neboli „syndrom velké matky“, bývá ve skutečnosti známkou nízkého sebevědomí a obav z vlastního selhání.
Je třeba uznat hodnotu nejen své práce, ale i ostatních a umět ji správně rozdělit.
Jak delegovat práci svým zaměstnancům?
Karolína si po několika kratších zkouškách nakonec dopřála i skutečnou dovolenou, na které s přítelem dokonce počali svého synka. Už ji to neděsilo, protože věděla, že se na své pracovnice může spolehnout, a tak po dobu těhotenství zaučila další dvě na protisměnu a brzy se konečně i pořádně vyspala. Do cukrárny chodí pravidelně dohlížet, jestli je všechno v pořádku, a mezitím má čas vymýšlet a zkoušet nové receptury.
Přeji Vám, abyste stejně jako ona dokázaly najít ten správný balanc mezi svým podnikáním a osobním životem. A nebudete-li si vědět rady, pamatujte, že jsem tu a stojím vždy na Vaší straně.
S láskou,
Alexandra