Léto: moře, pláž, teplo, slunce, relax… Také se tam vidíte, sotva zavřete oči? Která z nás by si nepřála moci v nějaké pěkné destinaci blíž rovníku žít? I moje klientka Petra (24) o tom snila. Zatím však studuje vysokou školu, a tak pro ni život v horkém ráji zůstává snem. A vzhledem k poměrně čerstvé zkušenosti dost hořkým.
Petra byla vždy zodpovědná a cílevědomá. Vysokoškolský titul pro ni odjakživa představoval nutnou životní metu, a přestože byla spíše umělecky orientovaná, předsevzala si, že vystuduje management, aby mohla jednou správně a schopně vést svou vlastní firmu.
Dalším z jejích snů totiž byla galerie, kde by mohla vystavovat a prodávat své obrazy a šperky, jejichž výrobě se věnovala již několik let. Stávaly se nejčastějším dárkem všech oslavenců, protože v hubených studentských letech nebylo na rozhazování a navíc obdarovaným opravdu přinášely radost. Když své fantazii popustila uzdu ještě více, viděla, jak o galerii pečují ochotní a profesionální zaměstnanci, zatímco ona maluje v malém domečku na pláži.
Jako černá a bílá
Její nejlepší kamarádka ze střední školy, Zuzana, byla Petřiným pravým opakem. Ročníky prolézala s odřenýma ušima a maturitu měla jen tak tak, protože se místo přípravy věnovala bujaré zábavě. Ani by ji nenapadlo nudit se v jakémkoliv vzdělávacím institutu dobrovolně už ani o den více, a tak hned po maturitě nastoupila do zaměstnání, aby měla peníze na své náročné koníčky.
A protože její nároky byly opravdu vysoké, potřebovala si k nim co nejdříve najít také štědrého sponzora. Měla velké štěstí, protože na jedné firemní akci okouzlila bohatého Řeka a nenechala si ho utéct. Už po pár měsících posílala Petře pozdrav z nového bydliště na Krétě a zvala ji k sobě na návštěvu.
Znělo to lákavě, nicméně jen letenka by Petru stála více, než si při studiích mohla dovolit. Ačkoli by bydlela u své kamarádky a další náklady na svůj pobyt neměla, zatím to nepřicházelo v úvahu. Rozhodla se, že nebude s podnikáním čekat, až dokončí školu, ale zkusí začít své výrobky prodávat už nyní a na snovou dovolenou si co nejdříve našetří.
Koruna ke koruně
Jakmile namalovala dostatečný počet obrazů a vyrobila i několik desítek náramků, náhrdelníků a náušnic, zaregistrovala si volnou živnost, aby měla všechny náležitosti v pořádku. Jako studentka byla první rok osvobozena od povinnosti platit zálohy na sociální a zdravotní pojištění, jen si kromě tisícovky za registraci potřebovala našetřit nějakou rezervu pro případ, že její zisk překročí limit, za nímž jí pojištění bude zpětně vyměřeno.
Další peníze ovšem spolkly webové stránky, e-shop a platební brána, takže se musela hodně ohánět, než se jí vložená investice začala vracet. Její okolí ji znalo, ale to na uživení nestačilo. Potřebovala se dostat do širšího povědomí, a tak využívala i placené reklamy na sociálních sítích.
Přes počáteční nejistotu se jí za tři roky dařilo už tak dobře, že si se Zuzanou naplánovaly slíbenou návštěvu. Petra se na dva týdny u moře těšila jako malé děcko a aby se kamarádce aspoň nějak odvděčila, namalovala pro ni krásný obraz a vyrobila nádhernou sadu šperků.
Skvělý nápad
Zuzana nešetřila díky ani chválou. Obraz si vystavila na čestné místo ve své ložnici a okouzleně si ho, ozdobená novými náušnicemi a náramkem, během návštěvy bývalé spolužačky opakovaně prohlížela.
„Všichni mi budou závidět!“ prorokovala. „Řekové takové věci milují!“
Po delším povídání na toto téma najednou Zuzana přišla s geniální myšlenkou. Mohla by Petřiny výrobky prodávat a o zisk by se dělily! Manžel ji uživil, takže pracovat nepotřebovala, ale pro kamarádku by to ráda udělala.
Pro Petru to znamenalo spoustu práce s vidinou odložených plateb, ale vzhledem k mnohem většímu zisku, který by jí z toho plynul, to znělo naprosto úžasně. Slovo dalo slovo a během dalších dnů domýšlely svůj plán k dokonalosti.
Po návratu domů se mladá podnikatelka okamžitě vrhla do práce. Bylo třeba stihnout ještě kus sezóny, dokud byla Kréta plná turistů. Zuzana měla za úkol přes manžela zajistit místo, kde by bylo možné kamarádčiny výrobky prodávat.
Za pár týdnů už velká zásilka mířila přes moře a Petra se nemohla dočkat zpráv o prvních prodejích.
Někde se stala chyba
Zprávy ani peníze však nepřicházely. Petra věděla, že to chce trpělivost, přesto koncem prázdnin začínala být nervózní. Když na to v chatu se Zuzanou přivedla řeč, ta odvětila, že se bohužel zatím nic neprodalo. Možná to pro Řeky ani turisty přece jen nebylo tak zajímavé.
Sezóna končila a Petra byla vzhledem k nákladům na materiály stále v mínusu. Zuzana se v poslední době moc neozývala, a tak nezbývalo, než čekat, jak se situace vyvrbí. Když ani přes zimu nepřišla jediná platba z Kréty, byla Petra už značně rozladěná.
Asi to ve skutečnosti nebyl ani trochu dobrý nápad! Dávno mohla ty výrobky a díla prodat tady a byla by na tom mnohem lépe. Bude asi lepší je stáhnout zase zpátky. Zuzana však obratem argumentovala, ať to nevzdává, že má pro příští sezónu domluvený skvělý krámek přímo na promenádě a tam to určitě půjde mnohem líp.
A skutečně hned ke konci června přišla první platba. Petra se uklidnila a v duchu si blahořečila za trpělivost a Zuzaně nahlas za to, že ji nenechala vzdát to příliš brzy.
Bohužel tyto peníze byly na dlouhou dobu poslední, které podnikatelka viděla. Několik týdnů se nic nedělo, a když se začala ptát, Zuzana jí svěřila špatnou zprávu. Obchůdek byl vykraden a kromě jiného zmizelo i nějaké Petřino zboží. Bylo by potřeba, aby co nejdřív poslala další, aby měl krámek co nejpestřejší nabídku.
Petře se to nepozdávalo. Už tak měla v přechozí zásilce spoustu peněz a navíc část z nich evidentně nikdy nedostane zpátky. Požádala tedy Zuzanu o seznam, co bylo ukradeno a co ještě v prodeji zbývá. Kamarádka se ale nejprve podivně vykrucovala a nebyla schopná to sepsat, až se nakonec odmlčela úplně.
Rozčarování
Když Petra několik měsíců nedostávala odpovědi na své dotazy, nezbylo jí, než si půjčit od rodičů a vydat se na Krétu zjistit, co se děje. Měla o svou kamarádku strach – z posledních zmínek pochopila, že v jejím manželství to povážlivě skřípe. Dokonce měla pocit, že horkokrevný Řek Zuzanu i uhodil.
Na místě se nestačila divit. Od sousedů vyrozuměla, že její kamarádka bydlí v nedalekém penzionu, kde i pracuje jako pokojská. Žena, kterou tam našla, však nepřipomínala bývalou spolužačku ani v nejmenším. Byla vyhublá a jako bez života. Jakmile Petru spatřila, vytřeštila překvapením oči a začala koktat.
Manžel si našel milenku a Zuzanu vyhodil. Nezbylo jí, než se začít živit sama. V penzionu alespoň měla možnost i přespávat a jíst. Na Petřin dotaz ohledně obrazů a šperků se tvářila velmi nechápavě. Tvrdila, že peníze za jediný obraz, který přišel, přece poslala, a o zbytku nic neví. Petra jí mávala před očima seznamem se třiceti položkami marně.
Bohužel neměla s kamarádkou uzavřenu žádnou smlouvu, v níž by bylo potvrzeno, jaké zboží Zuzana převzala. Zoufalá žena tvrdošíjně opakovala, že jí k tomu nemá co říci, a Petra se nakonec vrátila domů s nepořízenou a pláčem.
Vydělat ušlý zisk jí trvalo hodně dlouho, ale poučila se. Už nikdy by s nikým nešla do obchodu, aniž by obě strany podepsaly jasnou a přesnou smlouvu. Bez ohledu na to, jak dobře si myslí, že dotyčného zná.
A totéž radím já vám, milé čtenářky. Obchod a vztahy se nesmí míchat! Samozřejmě můžete využít svých kontaktů, nikdy ale nezapomínejte hodit všechno na papír. Co je psáno, to je dáno, totiž platí v obchodě dvojnásob, a opatrnosti, jde-li o peníze, není nikdy dost!
Přeji Vám ve Vašem podnikání jen samé úspěchy bez podobných zkušeností. Sdílejte tento článek a varujte zavčasu i ostatní, můžete jim ušetřit spoustu peněz a rozčarování.
Vaše Alex