Příběh: Josephine Cochrane – žena, která na svém nápadu uměla vydělat

Často Vám říkám, že žádný nápad není k zahození, byť se na začátku zdá nerealizovatelný. Vše, co na světě existuje, někdy dříve nebylo. Pak někoho napadlo zkusit to vytvořit a dnes nám to připadá jako samozřejmost. Dost možná se ve své době autor či autorka toho nápadu zdáli svému okolí bláhoví, jistě i je samotné sužovaly občas pochyby. Ale důležité je, že to nevzdali a svůj nápad převedli v realitu. Jako například Josephine Cochrane. Že Vám její jméno nic neříká? A přitom mnoho z vás díky ní dnes má více času na svou práci, koníčky či rodinu.

Žen, které díky svému vynálezu zbohatly, zná historie jen pár.

Josephine předtím

Jako malá (žila v letech 1839 až 1913) žila Josephine v americkém státě Indiana a jejím dědečkem byl vynálezce parníku, John Fitch. Snad jí tento příklad později pomohl v rozhodování a dodal potřebnou odvahu.

Později se v Illinois provdala za úspěšného obchodníka a politika Williama Cochrana a jako vzorná manželka mu porodila dvě děti a starala se o dům, v němž pořádali časté večeře pro mnoho důležitých hostů. Pro tyto příležitosti vždy samozřejmě servírovali pokrmy na tom nejlepším nádobí, a sice na vzácných porcelánových kouscích z počátku 17. století, které byly součástí jejího dědictví.

Josephine Cochrane dodnes uznává celý svět.

Nenahraditelná ztráta jako důvod k zamyšlení

Jistě si samy dokážete představit, co muselo nutně přijít. Po každé takové večeři docházelo při mytí nádobí k menším či větším škodám. Tu se uštípl kousek talíře, tu dokonce některý ze vzácných kousků neopatrné služce vypadl z ruky a rozbil se úplně.

Josephinino dědictví se tak zvolna měnilo v hromadu střepů a otlučené kousky, na něž hostům dát prostřít nemohla, a ji to pochopitelně trápilo. Jistě mohla pokrčit rameny a i nadále dopředu litovat kusy, které dojdou újmy příště.

Ale ona ne!

Hledání řešení

Josephine se nehodlala vzdát bez boje. Místo toho začala uvažovat o tom, co je příčinou nenahraditelných škod, k nimž během mytí nádobí docházelo. Došla k názoru, že problémem je lidský faktor a nadměrná manipulace s každým kouskem.

Ale každý problém má své řešení – v tomto případě jej Josephine nacházela ve stroji, do nějž by se jednotlivé kousky opatrně naskládaly, a on by pak zbytek práce odvedl sám. Tušíte správně – Josephine je autorkou vynálezu, který (samozřejmě v jeho mnohokrát zdokonalené verzi) je dnes součástí mnoha domácností a bez nějž si komfortní život ani neumíme představit.

Traduje se, že Josephine po jedné večeři, kdy opět přišla o pár drahocenných kousků, na ulici rozčileně vykřikovala: „Jestli nikdo nevymyslí stroj na mytí nádobí, udělám to sama!“ Pro pořádek je nutné dodat, že se o to dva muži skutečně pokusili, ovšem ani jeden z nich se svým nápadem neuspěl.

Ztráty na vzácném porcelánu přivedly Josephine na skvělý nápad.

Těžký úděl v těžké době

I v dnešní době je v hlavách lidí hluboce zakořeněná myšlenka, že většinu vynálezů mají na svědomí muži. Schválně si to zkuste: kolik dokážete vyjmenovat slavných vynálezců a jaké procento z nich tvoří ženy?

A teď se zkuste ve své mysli přesunout o celých 135 let zpátky, do doby, kdy Josephine zemřel její alkoholický manžel a zanechal po sobě obrovské dluhy. Pětačtyřicetiletá žena byla nucena najít způsob, jak sama uživit sebe a dcerku (synek jí bohužel ve dvou letech zahynul), a to s minimem prostředků, které měla k dispozici.

Místo, aby se litovala, rozhodla se raději rozvinout svou původní myšlenku a pustila se do podrobnějších plánů, jak by měl vypadat a fungovat stroj na mytí nádobí.

Poučena ze dvou předchozích neúspěšných mužských pokusů si najala mechanika George Butterse a společně připravili drátěné košíky, přesně na míru jednotlivým kusům nádobí. Ty umístili naplocho do měděného hrnce, v němž se otáčelo motorem poháněné kolo, které vířilo mýdlovou vodu. Její hladina se zvedla vysoko a po dopadu dolů tak čistila povrch nádobí. Jako první tak k jeho strojovému mytí namísto kartáčů použili princip vodního tlaku.

Josephine to mohla vzdát a přijmout svůj těžký úděl, ale neudělala to.

Kýžený úspěch se dostavil

Josephine si svůj vynález nechala patentovat a následně jej představila na světové Kolumbijské výstavě, kde získala nejvyšší ocenění. Rychle se to rozkřiklo, a tak brzy začala dostávat objednávky z hotelů a restaurací z celého státu Illinois.

Josephine založila továrnu na výrobu myček a od konce 19. století její firma zásobovala trh až do padesátých let, kdy se tento spotřebič stal běžnou součástí standardního vybavení nově stavěných domů, ovšem již s požadavkem na stabilní připojení k horké vodě.

Josephine jako vzor

Dodnes nám může být vzorem. Žena, která žila v době, kdy měla velmi těžké se prosadit, a přesto to dokázala. Vystihla svou vlastní potřebu a dokázala si představit, že stejný problém jako ona řeší i většina ostatních. Namísto pokrčení rameny, že nic takového, co by ji ochránilo před ztrátou zbytku svého dědictví, neexistuje, svůj nápad rozvinula a dotáhla do úspěšného konce.

Nevzdávejte se ani Vy! Každý zdánlivě bláhový nápad může být ten pravý.

Mnohé již od těch dob vymyšleno bylo. Přesto však i Vy jistě narážíte na situace, kdy by Vám pomohlo či posloužilo něco, co dosud neexistuje, či si umíte představit, jak danou věc vylepšit.

Nelekejte se svých snů a zkuste na ně dát. Naslouchejte své intuici – stejné přání mohou mít tisíce jiných žen a třeba právě Vy jednou přijdete s tím správným nápadem, který jim přinese ulehčení a Vám kýžený podnikatelský úspěch.

A já Vám při tom budu ze všech sil držet palce!

Vaše Alex